O sebelítosti

Self-pity is not a state of mind, it´s a hobby, pravil Kain v jednom díle svého komiksu, a já k vlastnímu překvapení zjistila, že ho naprosto chápu. Je jistý druh lidí, kteří se v sebelítosti - nechci říct přímo vyžívají, i když i takoví jsou, ale kteří si čas od času nějakou tu sebelítostivou epizodku docela užijou, případně ji využijou.

(Mám podezření, že je to podmíněné geneticky.)

Slovo využít zní sice nepříjemně a evokuje poněkud neférové praktiky, ale není tomu tak vždycky. Například já takhle už několikátý rok využívám sebelítost nad tím, že jsem na Silvestra doma a učím se. Protože jak se tak lituju, mám pocit, že bych měla mít proč se politovat, takže fakt makám - a na Silvestra se toho naučím z celých prázdnin zdaleka nejvíc. V prváku jsem vypilovala své latinské skloňování k dokonalosti a vyrobila si k němu přehledové tabulky, Silvestr druháku byl věnován imunologii a jako odbočku jsem vypracovala referát do angličtiny, který měl taky imunologické téma.

Letos potřebuju zvládnout alespoň tři čtyři témata do farmakologie. Už se těším.

Sice se vlastně nemám vůbec proč litovat, protože nejednu nabídku k účasti na oslavách jsem obdržela a některé jsou tuším v platnosti ještě teď, ale potřebuju pohnout s tím učením...

Po letech

"Mensa ti píše," podal mi Pachatel úklidu obálku a já překvapeně zjistila, že není od Správy kolejí a menz, což by ještě dávalo jakž takž smysl, ale od Mensy ČR coby slavnější obdoby Táborového klubu géniů, do které mě kdysi vzali po úspěšně zakroužkovaném IQ testu a téměř vzápětí vyhodili, protože jsem neplatila členské příspěvky.

"Co mi chtěj?" divím se a trhám obálku.
Pachatel úklinu navrhuje: "Třeba hledaj novýho ministra obrany..."

V krajním zděšení házím obálku pod stůl a mířím do klubovny na vánoční besídku.

Sněží

Okolnostmi jsem byla donucena koupit si rukavice, protože jinak bych ten hrnek s čajem do školy nedonesla.
Pořád nevím, co dám komu k Vánocům. Kromě těch lidí, kterým dám knížky, jupí!
Nestíhám. Já tu školu absolutně nestíhám. Teď už ani ve smyslu "přijít včas na přednášku", anžto zapadajíc po kotníky do sněhu nemám svoji obvyklou rychlost.

A je mi fajn.
#HighOnTea

Jen drobná rada

pomlouvačům

Když už musíte - tak se hlídejte, aby vás nebylo slyšet přes zeď, za kterou bydlí pomlouvaná osoba.