There's no excuse to be bored. Sad, yes. Angry, yes. Depressed, yes. Crazy, yes. But there's no excuse for boredom, ever. (Viggo Mortensen)

čtvrtek 29. listopadu 2012

Recept na perníčky

(Vyštracháno ze zálohy pro bloguje.cz, protože já už se zase nemám čeho chytit...)

Zmíněný recept jsem dostala od své babičky. (Čímž se omlouvám všem ostatním, ze kterých jsem kdy nějaký recept na perníčky vymámila. Ty všechny jsem, ehm, bez vyzkoušení poztrácela...) Babiččiny perníčky jsou výborné a i ty moje vypadají, že by mohly být docela k jídlu.
Vysvětlivky k receptu: čísla přímo u jednotlivých přísad jsou originální babiččin recept, čísla v závorce kurzívou jsou babiččina minimalistická verze. Tučná čísla v závorce jsou moje maximalistická verze. Děkujeme za pochopení.

  • 300g moučkového cukru     (100g)         (400g)
  • 3 vejce                                (1)               (4)
  • 125g másla                        (40g)             (160g)
  • 200g medu                         (70g)            (270g)
  • 750g hladké mouky           (250g)            (1000g)
  • 1 lžička jedlé sody              (?půl lžičky?)  (1 a kousek lžičky O:-))
  • tlučené perníkové koření     (1 polévková lžíce)

  •  Mám pocit, že by se přísady měly míchat v krapet jiném pořadí, než jak jsou v receptu. Ale nevěda nic lepšího, míchala jsem podle receptu a taky to fungovalo.
  • Podle mého názoru se perníkovým kořením nedá nic zkazit. Na můj maxirecept byla polévková lžíce trochu málo.
  • Perníkovým kořením se rozumí: Skořice, zázvor, hřebíček, badyán, anýz, a s vysokou pravděpobodností ještě něco, na co si nemůžu vzpomenout.
  • Komu se líbí perníčky tmavší, může do těsta přidat trochu kakaa.
  • Perníčky se vykrajují z plátu silného přibližně 3mm a pečou se na 190°C asi 10-15 minut něco mezi osmi a patnácti minutami, prubněte to sami, hodně štěstí.

středa 28. listopadu 2012

Jedenáctka potřetí, ptám se já

Aby případní zájemci mohli převzít štafetový kolík, rozhodla jsem se to neodkládat (narozdíl od učení se, ech...) a napsat vám jedenáct otázek, na které bych ráda znala odpovědi.

1) Co Tě přivedlo k blogování a co Tě u něj drží?
2) Radši poezii nebo prózu? (A nebo literaturu vůbec ne?)
3) Jaká je Tvoje oblíbená knížka? Sháním inspiraci :-)
4) Oslovila Tě někdy nějaká cizí země natolik, že bys v ní klidně zůstal(a)?
5) Máš nějaký oblíbený/osvědčený recept, viděno jako kombinace chutnosti a nenáročnosti přípravy? Jo, i tady sháním inspiraci :-)
6) Tančíš rád(a)? V jakém stylu?
7) Máš rád(a) stanování nebo tě ta představa spíš děsí, nebo něco mezi?
8) Máš teď nějakou hudební závislost, písničku, kterou nemůžeš dostat z hlavy? Jakou?
9) Vadí Ti v psaném textu pravopisné chyby?
10) Co je pro Tebe ideální oddechová činost, relax?
11) Rád(a) čaj? :-)

Jsem zvědavá, jestli odněkud přijdou odpovědi :-)
A jen tak mezi námi, k otázce 8 - mě teď drnčí v hlavě Růže od Nezmarů.

Druhý článek k řetězu

Čekám, jestli se mi vzpamatuje FTP, a když že mám tedy vynucenou pracovní pauzu, můžu zodpovědět nominkovy otázky, žejo?
1.       Jak jsi se dostal(a) k blogování? (kdy, proč)
Tuším <ironie> bouřlivé </ironie> jaro 2007, kdy jsem podnikla malý experiment s blogem při mém účtu na seznam.cz, ale neměl dlouhého trvání, tenkrát jsem naprosto neuměla zaujmout. K bloguje.cz jsem se dostala náhodou, původně jsem chtěla jen nějaké online skladiště pro povídky a líbila se mi doména. 
Pak v projektu Cesta k vrcholu přišla móda lezeckých blogů a já si uvědomila, že vlastně blog se svou přezdívkou mám, stačí začít psát. A už to jelo, nejdřív zvolna, pak ve vyšších a vyšších obrátkách, a úplně nenápadně se to překlopilo v psaní o životě všeobecně, protože, konec konců, Vrcholy jsou životní styl. 

2.       Máš nějaké oblíbené rčení, citát, motto? Jaké? 
 "Pesimismus má tu výhodu, že tě život může překvapit už jen příjemně."
A vlastně asi i "If you forget your steps, keep jumping and smile like an idiot. Nobody will notice."

3.       Co Tě v poslední době rozesmálo nebo pobavilo? 
No, asi dneska vtipy, který dělal náš vedoucí semináře o antibioticích :-)

4.       Na čem si opravdu, ale opravdu pochutnáš?
Dá se přejíst čokolády, kedluben, svíčkový, ředkviček i vánočního cukroví, ale co mě neomrzí a čím nepohrdnu za žádné situace - čaj.

5.       Co pro změnu vůbec nejíš?
Rajčata. K mému štěstí se kolem mě často pohybuje někdo, kdo prozměnu nesnáší papriky, a s takovými lidmi mám dohody o vekslování nafasované zeleniny :-)

6.       Co děláš s největším sebezapřením?
Myju podlahu. To už musí být, abych já se dohnala umýt podlahu.

7.       Co děláš naopak velmi rád/a?
Píšu, čtu, tancuju, chodím na procházky, hraju na kytaru, šmarja, toho je moc :-)

8.       Co se Ti, ponejvíce, vybaví při vzpomínkách na dětství? 
Různý šílený hry, výlety na kolech a kolínka s kečupem.

9.       Je něco, co bys chtěl(a) ve svém životě udělat jinak, kdybys měl(a) schopnost vrátit čas?
Jsou věci, které bych si radši nepamatovala, ale všechno dohromady mě dovedlo tam, kde jsem teď, a můj současný život je super. Ne, neměnila bych nic.

10.   Doporučíš mi Tvůj oblíbený film pro spravení nálady? (nebo sitcom)
Mám slabost pro The Big Bang Theory. A vždycky pomůže Pán prstenů, už jen tou jistotou a předvídatelnostní, protože jak knížky, tak filmy znám téměř nazpaměť.

11.   V kolik vstáváš a v kolik se reálně probouzíš?
Vstávám, jak si škola žádá, mezi šestou a sedmou. Když to musí bejt, jsem v provozním duševním stavu už v půl deváté :-)
No, a otázky... dodám, slibuju. 
PS: FTP se vzpamatovalo právě včas, zpátky do práce. 

neděle 25. listopadu 2012

Štafeta výslechů, přebírám od nominka

Před několika dny mě nominek nominovala na pokračování jedenáctkové řetězovky. Pravidla jsou prostá:

-         napsat 11 věcí o sobě

-         odpovědět na 11 otázek

-         napsat 11 nových otázek pro jedenáct pokračovatelů 
Proč ne. Jen nebudu nominovat jedenáct pokračovatelů, takovéto úkoly deleguju nerada. Pokud se komukoliv z mých čtenářů zlíbí odpovědět na otázky (až je vymyslím) a něco na sebe prásknout, budu ráda.

Zatím jsem s tím práskáním na řadě já, takže jedeme:

1) Mám fakt ráda svoje vlasy a jsem na ně dost háklivá. Kadeřnice považuju za nebezpečný živočišný druh s velmi zkresleným pojmem o délkových jednotkách. (Pět centimetrů není totéž co půlka mých vlasů, heršvec!) 
2) Počítače a podobná verbež v mých rukou nefungují, nebo alespoň nefungují, jak mají. Zrovna teď se mi tu už půl hodiny spouští Skype, takže asi tak.

3) V některých záležitostech vykazuju pozoruhodnou názorovou kontinuitu. Od tří let jsem přesvědčená, že jednou budu vlastnit nejméně jednoho německého ovčáka, a drží mě to dodneška. 

4) Tvůrčí psaní považuju za báječnou činnost, byť ne vždycky úplně oddechovou. Živě si pamatuju, jak jsem se jednou odpoledne zabrala do fantasy příběhu v místě dost nepříjemné bitvy. Vzpamatovala jsem se v půl jedné v noci, puls sto dvacet a slzy v očích.

5) Mám abnormálně vysokou spotřebu čaje.

6) Ač si často stěžuju na svoji školu, svůj obor mám ráda, mrzí mě, jak mi ho někteří učitelé dovedou znepříjemnit, a proti zlým jazykům ho bráním, jak můžu.

7) Potajmu si sama pro sebe hraju na kytaru, ale nevím, co by muselo být v sázce, abych se odhodlala provozovat to před druhou osobou.

8) Coby člověk, kterému počítače vyhlásily mstu, viz výše, jsem kromě svého blogu správkyně tří různých webů.

9) Líbí se mi moravská nářečí a po hovoru s Moraváky si musím dávat pozor, aby se mi východní přízvuk nepletl do mé rodné verze češtiny.

10) Přednést referát před dvaceti spolužáky, z nichž patnáct očividně spí a nevnímá? Trest za něco opravdu ošklivýho. Obléct si půjčenou krátkou sukni a tančit v ní irské tance pro dvousethlavé publikum? Kdykoliv.

11) Postavme se tomu čelem - neumím vařit.

Tak prozatím tak, a v nejbližších dnech zodpovím nominkovy otázky. Zatím se všichni mějte fajn :-)

pondělí 19. listopadu 2012

O důležitosti salátové mísy

No ano, chápu, že když se zastavím v hospodě na čaj, může se mi stát, že v televizi poběží přenos z Davis Cupu. Stěžovat si nebudu, je tam alespoň teplo.

Když jedu domů vlakem a spolucestující probírají Davis Cup, může se mi to nelíbit a taky se mi to nelíbí, ale je to maličkost, kterou fakt nebudu řešit.

Ale když prezentace k přednášce o testování tablet začíná koláží fotek z utkání a přednášející to uvede slovy "Určitě všichni víte, že jsme vyhráli Davis Cup..."

...to pak jednoho napadne, jestli by nebyl život jednodušší, kdyby si každý účastník koupil mísu na salát v Ikea.