There's no excuse to be bored. Sad, yes. Angry, yes. Depressed, yes. Crazy, yes. But there's no excuse for boredom, ever. (Viggo Mortensen)

středa 1. listopadu 2017

V0306-1-J-(2,3,4) - aneb Jak se (ne)dělá e-knížka

Že si brousím zuby na vrcholový úkol Kniha, to hlásím už... hromská věc... osm let? Ano, rychlá kontrola souborů s povídkami, které jsem tenkrát měla v úmyslu zpracovat, mě ujiš'tuje, že minimálně osm zim už to je. Výborně. Kde mám tu medaili za nejdelší plané plány? Připíchnu si ji hned vedle té za nejroztahanější výstup.

K věci - léta plánuju úkol Kniha. Dlouho jsem si představovala papírovou a doteď jsem se toho nápadu úplně nevzdala, protože umím (tak nějak) vázat knížky - to jest svázala jsem si tři zápisníky a zpěvník. Ohromně se mi líbila představa, že desky potáhnu batikovaným plátnem, a těšila jsem se, že tím přivedu pojem vydání vlastním nákladem do nové krajnosti.

neděle 15. října 2017

Podzim skrz objektiv

Po dlouhé době mám vážně skvělý pocit z víkendu.

Konečně jsem se přiměla otevřít podrobný návod k foťáku. (Ano, půl roku poté, co jsem si ho koupila.) Odhodlala jsem se použít jiný režim než automatiku. První experiment vypadal tak, že jsem si postavila stativ ke dveřím na balkon, posouvala různé hodnoty nastavení do extrémních čísel, aniž bych si byla jistá, s čím to vlastně hýbu, a asi třicetkrát jsem na ta různě divoká nastavení vyblejskla tu samou pokojovou kytku.
Výsledky nebyly zcela uspokojivé, ale tak první pokus, že.

Nádherné baboletní počasí mě pak i s foťákem vylákalo na úplně kratičkou, ve výsledku devítikilometrovou procházku. Tou dobou už jsem alespoň věděla, která volba mi umožní nastavit clonu.

neděle 17. září 2017

Běžím blátem

A taky loužemi, trávou, deštěm, mno, a lesy. Jo. To je asi tak ono.

V únoru jsem si nad sebe pověsila Damoklův meč v podobě odeslané přihlášky na desetikilometrový závod. A že tedy jako začnu běhat. Tak jsem začala, mizerným, těžkopádným stylem, horko těžko jsem zvládla svůj tříkilometrový okruh. Postupně jsem vylepšovala styl, opatrně prodlužovala vzdálenost, v květnu se radovala, že uběhnu pět kilometrů. To se vzdálenost v propozicích záhadně změnila na 12 km.
Mírně znejistělá jsem běhala dál, na dlouhou dobu se zasekla na šesti kilometrech, protože dát si dvakrát okruh je příjemně nekomplikované. A v srpnu, když jsem se pomalu začala pídit po konkrétnějších instrukcích, se v propozicích černalo 13 km a k tomu děsivé převýšení.

Tohle kdybychom věděly v tom únoru, jakživo by nás nenapadlo se přihlásit, žehráme s kolegyní, abychom se vzápětí utěšovaly, že ve štědrém časovém limitu to zvládneme i rychlejší chůzí. Mně to ovšem v hlavě přepne z nastavení "trénuju, abych zaběhla se ctí" na "trénuju, abych na trati nevyplivla žádnou životně důležitou součástku a pokud možno nedoběhla moc dlouho za předposledním". A fakt, že běhám po vodorovné stezce, čili jediným převýšením při tréninku jsou schody do bytu, taky nepomáhá.
Týden před závodem zaběhnu osobní vytrvalostní rekord osm kilometrů, představím si, že běžím ještě dalších pět, a obchází mě hrůza.

A pak nadejde den startu.

středa 6. září 2017

Motivovaná běžkyně

...fotografický začátečník a tak vůbec porůznu

Foťák jsem si koupila někdy na jaře, nejzákladnější ovládání jsem odhadla intuitivně a pokud jde o ten zbytek, inu, už jsem si alespoň návod stáhla na flashku. (Protože moje hračička má na papíře jen návod pro úplné začátečníky, to jest tady to zapneš a tady je spoušť. Pro komplikovanější požadavky je potřeba návod obsáhlejší, kderý mají jen na webu v pédéefku.)

Ale už se mi s ním povedlo udělat pár pěkných fotek a celkově se dá říct, že když mám někde být a nevím, čím se tam zabavit, foťák to příjemně jistí.

Z posledních týdnů namátkou...

neděle 20. srpna 2017

Annapúrna

čili Seven summits

(protože smíchat dohromady dva nesouvisející symbolické rámce je přesně můj styl)

Výstup konečně dokončen. Výstup symbolický, samozřejmě. A jaké to bylo?