There's no excuse to be bored. Sad, yes. Angry, yes. Depressed, yes. Crazy, yes. But there's no excuse for boredom, ever. (Viggo Mortensen)

pátek 27. dubna 2012

Berenika stříhá vlasy

Tedy ne Berenika, ale já, samozřejmě!

Jak jsem osoba mírumilovná a tolerantní, tak na vlasy jsem háklivá. (Asi se to někde vykompenzovat musí.)
Vě věku čtrnácti a půl let mi hromadně zkratovaly neurony a nechala jsem si svoje do té doby dlouhé vlasy barvy říčního bahna ostříhat k uším. Výsledek byl ten, že místo jedné spony jsem na delokalizaci vlasů z oblasti obličeje spotřebovala dvě gumičky, šest sponek a dlouhé minuty v koupelně strávené odlapáváním nespolupracujících pramínků.
Zajímavým vedlejším efektem byl fakt, že vlající vlasy zformovaly stín mé hlavy do trojúhelníku.
Od té doby mi vlasy rostou volně, tiše toužím po hřívě do pasu a když roztřepenost konečků překročí snesitelnou mez, hledám, jak při stříhání zamezit přílišným ztrátám.
Pokus první, kadeřnice. Jeden řekne pět centimetrů a z hlavy mu jich zmizí patnáct. Navíc nějak dokázala ostříhat mi konečky do rovna (holt odbornice zkrotí i moje poněkud šílené kadeře), což se mi vůbec, vůbec nelíbilo.
Pokus druhý, teta. Řeknu pět centimetrů a třikrát to zopakuju, z hlavy mi jich zmizí patnáct! Jdu se pak zkouknout do zrcadla v chatě a konstatuju, že vypadám jako kokršpaněl.
"Prosimtě..." bručí nedůvěřivě Pachatel úklidu. Pak se ukážu ve dveřích a on se rozzáří. "No jo, fakt!"
Pokus třetí, spolužačka. Už nevím, jak jsme se k tomu dostaly, ale dohoda byla jasná – moje ostříhání výměnou za palačinky s marmeládou.
Spolužačka stříhá báječně. Sice nůžkama na papír, ale báječně. Odcházím s vlasy krásně sestříhanými, sebevědomím v oblacích nad nulou a odhodláním upéct jí ty palačinky hned příští víkend.
Bohužel se to celé nějak sesypalo, přes týden to nešlo, o víkendech jsme se nemohly sejít, pak jsem na to zapomněla, no co vám budu povídat, ty palačinky jí dlužím dodneška.
Pokus čtvrtý, já. Při shánění informací o henně jsem narazila na stránku dlouhevlasy.cz a krom spousty informací na požadované téma (následkem čehož občas smlouvám barvu svých vlasů na zrzavou) jsem narazila i na návod na samozastřihování konečků. Ozkoušeno, ostříháno (metodou na úzké V), nedokonalosti se schovaly v tom, jak se mi každý pramen kroutí jinak. V porovnání všech čtyř mých pokusů sama sebe stavím na místo druhé, za spolužačku.

V zásadě chci jenom vzkázat těm, kteří mají se stříháním podobný problém – možné řešení je ve svépomoci.
Říkejte mi Bereniko :-P


Aktualizace 16. května: Palačinkový dluh splacen, cha!

Žádné komentáře:

Okomentovat